O Beskydech

Je to krajina mohutných horských hřbetů s malebnými výhledy a s nespočtem říček a potoků skotačících mezi kameny. Krajina hlubokých údolí, rozkvetlých strání, zelených luk a také rozlehlých a krásných lesů. Ale také je to krajina, kde se příroda velice blízko potkává s člověkem.

Geomorfologie

Moravskoslezské Beskydy jsou součástí Vnějších Západních Karpat vzniklých na přelomu druhohor a třetihor působením alpinského vrásnění. Beskydy jsou tvořeny dvěma hlavními příkrovy – slezským na severu a magurským na jihu. Hranice mezi oběma příkrovy probíhá údolím Rožnovské Bečvy a Bílé a Černé Ostravice. Na východě jsou Moravskoslezské Beskydy lemovány Jablunkovskou brázdou, severní hranici tvoří Třinecká a Frenštátská brázda. Jižní hranice je tvořena hřebenem Javorníků, které zároveň plní roli hranic se Slovenskem. Nejvyšším vrcholem Moravskoslezských Beskyd je Lysá hora se svými 1323 m n. m. dále následuje Smrk – 1276 m n. m., Kněhyně – 1257 m n. m., Čertův mlýn – 1206 m n. m., Travný – 1203 m n. m., Malý Smrk – 1174 m n. m. a Radhošť – 1129 m n. m., který je třetím nejvyšším vrcholem Radhošťské hornatiny.

Podnebí

Beskydy jsou jednou z nejdeštivějších lokalit v České republice. Velký podíl na tom nese jejich členitost a poloha v centrální části Evropy, která je ovlivněna zároveň oceánickým a kontinentálním klimatem. Severní část Beskyd, spadající do slezského příkrovu, je statisticky o bezmála 30% bohatší na dešťové srážky v porovnání s částí náležící do magurského příkrovu. V severní části Moravskoslezských Beskyd převládá severní/jižní směr větru, v jižní části Beskyd naproti tomu východní/západní směr. Častým jevem jsou zimní teplotní inverze, které vznikají akumulací těžšího chladného vzduchu v údolích.

Lesy

Nejrozšířenější dřevinou Beskyd je smrk ztepilý, který zaujímá 70% území lesní plochy, následovaný bukem lesním, zastoupeným 20% lesní plochy a jedlí bělokorou na 3% lesní plochy Beskyd. Tento podíl je však značně odlišný od přirozeného stavu, a pokud bychom se vrátili o téměř čtyři století zpět, našli bychom zde především buk a jedli, jejichž populace byla decimována exhalacemi zejména v 70. letech. Další dřeviny, ač nepůvodní, jako borovice lesní, dub zimní, bříza bělokorá (a další) mají v Beskydech také své zastoupení, avšak za zmínku stojí bříza tmavá, jejíž rozšíření bylo zaznamenáno pouze na severní Moravě a kdysi hojný tis červený, který se ve volné přírodě zachoval pouze v několika málo exemplářích.

Péče o beskydskou přírodu a krajinu

CHKO Beskydy byla vyhlášena 5. března 1973. V současné době se jedná o největší chráněnou krajinnou oblast České republiky. Celková rozloha CHKO činí 1160 km čtverečních. CHKO Beskydy skýtá řadu výjimečných přírodních památek, je rovněž domovem mnoha ohrožených živočichů a rostlin v různých stupních ochrany. Například z orchidejí se v Beskydech vyskytuje vstavač mužský, vstavač bezový nebo pětiprstka žežulník. Na člověkem obhospodařovaných mokřadech je na jaře rovněž k vidění prstnatec májový. Díky jedinečné krajinné diverzitě zde můžeme rovněž nalézt pestrou škálu chráněných živočichů od bezobratlých (endemické druhy střevlíků) přes vodní živočichy (kuňka žlutobřichá, ropucha zelená, čolek karpatský, čolek horský), plazy (užovka obojková, zmije obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký), ptáky (ledňáček říční, kulíšek nejmenší, datlík tříprstý, tetřev hlušec, jeřábek lesní) a velké šelmy (vlk obecný, rys ostrovid, medvěd hnědý). Důkazem jedinečných přírodních hodnot je existence celkem 60 maloplošných zvláště chráněných území, z toho 7 národních přírodních rezervací (NPR), 28 přírodních rezervací (PR) a 25 přírodních památek (PP).

Zdroj informací:

Web Správy CHKO Beskydy – http://beskydy.ochranaprirody.cz/